Co jsem stihla - BŘEZEN 2015

 

Za březen jsem toho nestihla zdaleka tolik, kolik jsem chtěla, ale myslím, že zase takové fiasko to není.

Dostat se do půlky Anny Kareniny.
S Annou Kareninou jsem vedla sáhodlouhý boj a dostala jsem se prozatím na stránku 230. Jsem na to zároveň pyšná i zoufalá, protože když si uvědomím, že jsem zhruba ve čtvrtce knihy, tak se mi chce brečet. Musím si k tomu někdy sednout a číst a číst..

Španělština.
Osvěžila jsem si základy a přiučila něco nového, ale neučím se každý den, jak jsem měla v plánu.

50 odstínů šedi
jsem vypustila, protože jsem se koukala poslední dobou jenom na starý filmy, takže se na to kouknu až někdy jindy.

Mlčení jehňátek
jsem viděla a milovala jsem každou minutu filmu. Je to skvělý film, který překvapí, dostalo mě to tak, že jsem začala číst celou knižní sérii, na kterou určitě napíšu recenzi.

Nakupování
OMEZENO! Peněženka je mi vděčná.

Cvičení
vždycky jsem cvičila tři dny, a pak týden nic :D, takže nevím jestli mi to nějak pomohlo, ale snažím se jíst zdravěji, tak snad to nepřijde nazmar.

Chemie
dostala jsem trojku a jedničku, takže to beru jak úspěch, zachvilku už mi nebude vycházet čtyřka :D.

Asi bych celkově tendle měsíc zhodnotila pozitivně, myslím, že jsem udělala, to co jsem chtěla. Na duben si asi seznam dělat nebudu, protože už je stejně půlka dubna :D a nestihla jsem vymyslet, co bych chtěla stihnout.

Mia

Recenze knihy: Kytice

Lhala bych, kdyby řekla, že se zajímám o českou poezii a že jsem si knihu přečetla z vlatní iniciativy. Náš češtinář se naštval a řekl, že do příští hodiny máme přečíst Kytici. Já všeobecně moc nečtu mezi řádky, takže mi dělá celkem problém hledat v knize, básni nebo ukázce mezi řádky děj, ale tady jsem to snad zvládla. Pár balad jsem znala - kdo nezná. Poslední měsíc jsem si oblíbila hororové příběhy, filmy, takže mě bavilo nadpřirozeno a zabíjení, navíc básnická forma tomu dodávala takovou zvláštní atmosféru. Jediné dvě balady, které mi nesedly bylo Zahořovo lože, které jsem prostě zaboha nemohla dočíst, kdyby byla jenom nudná, tak jí dočtu, ale prostě jsem ani nechápala o co tam jde, ale prý to je většinou jediná balada, kterou lidi nedočítají, tak jsem se ani nějak zvlášť nenamáhala, pak mi nesedla Věštkyně, ale tu jsem chápala, jen mě nebavila. Hodně se mi líbil Poklad, který jsem četla poprvé a měl podle mě hodně hlubokou myšlenku, že peníze nejsou všechno a není dobré věřit něčemu, co se naskytne bez práce, protože to s sebou nese horší cenu. Pak samozřejmě klasiky co každý zná Polednice, Svatební košile, Vodník byl skvělý,  i když jsem věděla, jak to skončí, tak jsem celou baladu hltala a konec mě vyděsil. Zlatý kolovrat byla taková morbidní pohádka, něco na způsob Popelky bych asi řekla, ale zase to byla jedna z básní, kterou jsem si užila.
Knihu bych určitě doporučila si přečíst všem, protože je to základ vědět aspoň něco o české poezii, i když to není náš šálek kávy. Mě osobně se Kytice moc líbila, byla čtivá a i přes to, že často nerozumím básním, jsem to myslím zvládla bez námahy.

Mia

Recenze knihy: Bajky barda Beedleho

Miluju Harryho Pottra, vyrůstala jsem s ním a mám díky tomu k této sérii silný emoční vztah - o tom jindy. Proto samozřejmě jsem si Bajka barda Beedleho musela přečíst. Pokud někdo neví, tak to je ta kniha, z které je Příběh tří bratří ( hůlka, kámen, plášť :D ). V knize se nachází pět bajek, které komentuje Albus Brumbál.
Samotné bajky se mi vcelku líbily, byly to prostě pohádky s kouzly, nic co by mě zvedlo ze židle. Ale čekala jsem, že ty bajky budou podstatně delší, tím se dostáváme k jediné věci, co mi na knize a vadilo a to právě to, že Brumbálův komentář k bajkám byl dejme tomu min. dvakrát delší, než samotná bajka, asi bylo účelem knihy, se dozvědět něco navíc o historii kouzelníků, což jsme se dozvěděli, ale nevím podle mě, když už se to jmenuje Bajky barda Beedleho, tak by mělo být hlavní částí knihy ty bajky, měli to pojmenovat "Víceméně nezáživné komentáře Albuse Brumbála". K samotným bajkám - zdálo se mi, že Mágovo chlupaté srdce a Čaroděj a skákající hrnec byli vcelku podobné, že si mohla Rowlingová aspoň trochu pohrát s tím, aby se každá bajka výrazně lišila od té druhé. Asi moje nejoblíbenější byla Fontána příznivé sudby, ta mi přišla asi nejpromyšlenější a ta se mi opravdu hodně líbila. Pak samozřejmě nepočítám Příběh tří bratří to je samozřejmost, že se mi líbil, už jen kvůli tomu, že se to promítlo i do Harryho Pottra.
Knihu bych, ale doporučila všem fanouškům Harryho, protože se vám to určitě bude líbit už jen kvůli tomu, že to je ze světa HP. Určitě nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale nejsem z toho tak odvařená. Možná to je taky kvůli tomu, že jsem od toho měla opravdu velká očekávání, že to nebudu chtít dočíst, jak mě to bude bavit.
Jinak pokud to nevíte, tak všechny peníze, které vydělá kniha, jdou na charitu.

Mia