Recenze knihy: Červený drak

Na blogu jste se mohli dočíst, že jsem se nedávno koukala na Mlčení jehňátek a zaujalo mě to netolik, že jsem se začala zajímat o sériové vrahy a chvilku tím byla trochu posedlá. Proto když jsem nevěděla co číst, tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst nějakou detektivku o sériovém vrahovy a od koho jiného si jí přečíst, než od někoho, který mě přivedl k zájmu o ně. Červený drak je první díl ze čtyř v sérii knih o sériových vrazích a hlavně o všem známém Hannibalu Lecterovi, kterého všichni znají buď z Mlčení jehňátek nebo přímo ze seriálu Hannibal. Celá ta série je taková hektická na můj vkus, první díl je na dějové ose poslední, takže jsem i chvilku uvažovala, že si prvně přečtu Hannibal - Zrození, ale pak jsem si řekla, že to asi má nějaký smysl, že je kniha první, tak jsem si to zbytečně nekomplikovala. Teď už k samotné knize.
Byly spáchány dvě sériové vraždy neznámým vrahem a byl svolán zpět po dlouhé době Will Graham, který se umí vcítit do mysly vraha a je jedinou nadějí na jeho lapení. Kniha je psaná z pohledu Grahama, ale i vraha, takže předem víme, podle čeho si vybírá své oběti, jak je zabíjí, proč je zabíjí, to mě na knize dost zklamalo, protože jsem neměla šanci se nad tím zamyslet a přijít na to sama. Kniha je vlastně jen čekání na to, kdy vraha chytí a jak. Zdálo se mi, že Graham je tam stejně vcelku zbytečný a nějak extra jim nepomohl, až v závěru samozřejmě. Dost se objevovaly pasáže, které mi připadaly zbytečně zdlouhavé a protahovaly chod děje, nebavily mě například rozhovory Grahama s jeho manželkou. Konec byl všehovšudy nakonec docela dost zajímavý, prvně jsem byla zklamaná, ale pak to všechno dopadlo nečekaně a přesně to jsem od knihy chtěla, abych u toho konce hltala každou stránku. Trochu mě mrzí, že tam autor nenapsal nějaký epilog o tom, jak postavy skončily, ale asi je to na naší fantasii.
Nevím jestli se mi chce do dalších dílů, kniha mě bavila, ale nebyl to typ knihy, kterou bych nemohla pustit z ruky, někdy jsem se do jejího čtení i nutila a kdybych zrovna nebyla posedlá sériovými vrahy, tak by se mi asi i četla hůř než teď. Ale třeba by mě příběh Hannibala bavil víc než Červeného draka...

Mia

Co jsem stihla - BŘEZEN 2015

 

Za březen jsem toho nestihla zdaleka tolik, kolik jsem chtěla, ale myslím, že zase takové fiasko to není.

Dostat se do půlky Anny Kareniny.
S Annou Kareninou jsem vedla sáhodlouhý boj a dostala jsem se prozatím na stránku 230. Jsem na to zároveň pyšná i zoufalá, protože když si uvědomím, že jsem zhruba ve čtvrtce knihy, tak se mi chce brečet. Musím si k tomu někdy sednout a číst a číst..

Španělština.
Osvěžila jsem si základy a přiučila něco nového, ale neučím se každý den, jak jsem měla v plánu.

50 odstínů šedi
jsem vypustila, protože jsem se koukala poslední dobou jenom na starý filmy, takže se na to kouknu až někdy jindy.

Mlčení jehňátek
jsem viděla a milovala jsem každou minutu filmu. Je to skvělý film, který překvapí, dostalo mě to tak, že jsem začala číst celou knižní sérii, na kterou určitě napíšu recenzi.

Nakupování
OMEZENO! Peněženka je mi vděčná.

Cvičení
vždycky jsem cvičila tři dny, a pak týden nic :D, takže nevím jestli mi to nějak pomohlo, ale snažím se jíst zdravěji, tak snad to nepřijde nazmar.

Chemie
dostala jsem trojku a jedničku, takže to beru jak úspěch, zachvilku už mi nebude vycházet čtyřka :D.

Asi bych celkově tendle měsíc zhodnotila pozitivně, myslím, že jsem udělala, to co jsem chtěla. Na duben si asi seznam dělat nebudu, protože už je stejně půlka dubna :D a nestihla jsem vymyslet, co bych chtěla stihnout.

Mia

Recenze knihy: Kytice

Lhala bych, kdyby řekla, že se zajímám o českou poezii a že jsem si knihu přečetla z vlatní iniciativy. Náš češtinář se naštval a řekl, že do příští hodiny máme přečíst Kytici. Já všeobecně moc nečtu mezi řádky, takže mi dělá celkem problém hledat v knize, básni nebo ukázce mezi řádky děj, ale tady jsem to snad zvládla. Pár balad jsem znala - kdo nezná. Poslední měsíc jsem si oblíbila hororové příběhy, filmy, takže mě bavilo nadpřirozeno a zabíjení, navíc básnická forma tomu dodávala takovou zvláštní atmosféru. Jediné dvě balady, které mi nesedly bylo Zahořovo lože, které jsem prostě zaboha nemohla dočíst, kdyby byla jenom nudná, tak jí dočtu, ale prostě jsem ani nechápala o co tam jde, ale prý to je většinou jediná balada, kterou lidi nedočítají, tak jsem se ani nějak zvlášť nenamáhala, pak mi nesedla Věštkyně, ale tu jsem chápala, jen mě nebavila. Hodně se mi líbil Poklad, který jsem četla poprvé a měl podle mě hodně hlubokou myšlenku, že peníze nejsou všechno a není dobré věřit něčemu, co se naskytne bez práce, protože to s sebou nese horší cenu. Pak samozřejmě klasiky co každý zná Polednice, Svatební košile, Vodník byl skvělý,  i když jsem věděla, jak to skončí, tak jsem celou baladu hltala a konec mě vyděsil. Zlatý kolovrat byla taková morbidní pohádka, něco na způsob Popelky bych asi řekla, ale zase to byla jedna z básní, kterou jsem si užila.
Knihu bych určitě doporučila si přečíst všem, protože je to základ vědět aspoň něco o české poezii, i když to není náš šálek kávy. Mě osobně se Kytice moc líbila, byla čtivá a i přes to, že často nerozumím básním, jsem to myslím zvládla bez námahy.

Mia

Recenze knihy: Bajky barda Beedleho

Miluju Harryho Pottra, vyrůstala jsem s ním a mám díky tomu k této sérii silný emoční vztah - o tom jindy. Proto samozřejmě jsem si Bajka barda Beedleho musela přečíst. Pokud někdo neví, tak to je ta kniha, z které je Příběh tří bratří ( hůlka, kámen, plášť :D ). V knize se nachází pět bajek, které komentuje Albus Brumbál.
Samotné bajky se mi vcelku líbily, byly to prostě pohádky s kouzly, nic co by mě zvedlo ze židle. Ale čekala jsem, že ty bajky budou podstatně delší, tím se dostáváme k jediné věci, co mi na knize a vadilo a to právě to, že Brumbálův komentář k bajkám byl dejme tomu min. dvakrát delší, než samotná bajka, asi bylo účelem knihy, se dozvědět něco navíc o historii kouzelníků, což jsme se dozvěděli, ale nevím podle mě, když už se to jmenuje Bajky barda Beedleho, tak by mělo být hlavní částí knihy ty bajky, měli to pojmenovat "Víceméně nezáživné komentáře Albuse Brumbála". K samotným bajkám - zdálo se mi, že Mágovo chlupaté srdce a Čaroděj a skákající hrnec byli vcelku podobné, že si mohla Rowlingová aspoň trochu pohrát s tím, aby se každá bajka výrazně lišila od té druhé. Asi moje nejoblíbenější byla Fontána příznivé sudby, ta mi přišla asi nejpromyšlenější a ta se mi opravdu hodně líbila. Pak samozřejmě nepočítám Příběh tří bratří to je samozřejmost, že se mi líbil, už jen kvůli tomu, že se to promítlo i do Harryho Pottra.
Knihu bych, ale doporučila všem fanouškům Harryho, protože se vám to určitě bude líbit už jen kvůli tomu, že to je ze světa HP. Určitě nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale nejsem z toho tak odvařená. Možná to je taky kvůli tomu, že jsem od toho měla opravdu velká očekávání, že to nebudu chtít dočíst, jak mě to bude bavit.
Jinak pokud to nevíte, tak všechny peníze, které vydělá kniha, jdou na charitu.

Mia

Recenze knihy: Deník Anny Frankové

Knihu jsem si chtěla přečíst, protože se dost zajímám o druhou světovou válku, holocaust atd. ,takže mě samo sebou zajímalo, co to znamenalo být žid za druhé světové války a doufala jsem, že mi tato kniha pomůže to pochopit.
Pokud někdo nezná Annu Frankovou, tak je to dívka, která se se svou rodinou a rodinnýmy přáteli ukrývala v letech 1942–1944 v domě, kde přečkávali druhou světovou válku. Anna si psala deník o životě, který vedli a čím si museli procházet. Po válce chtěla deník vydat, ale její přání nakonec splnil její otec.
Kniha má 234 stran a je psaná formou deníku, takže kapitoly jsou celkem krátké. I když kniha nebyla vyloženě dlouhá, tak mi trvalo hodně dlouho než jsem jí přečetla, protože Anna tam hlavně popisuje svoje pocity, nálady, takže mě to nenutilo číst dál. Anna podle mě byla na svůj věk hodně vyspělá, většinou i rozumná, cílevědomá, když jsem si vzpomněla, jak jsem byla já "vyspělá" a co byly moje problémy ve 13 letech, tak jsem se i styděla. Nedokážu si představit být na jejím místě, dva roky nevyjít z domu, výdat stejné lidi, nemoc si dělat co chci, dva roky žít ve strachu..
Nejvíc těžké na celé knize pro mě bylo to, že jsem samozřejmě věděla, jak to dopadně a když Anna snila, jaké to bude až bude po všem a já věděla, že žádné po všem nebude. 
V knize se dozvíme hodně věcí o ukrývání židů. Jak získávali jídlo, jejich jídelníčky, jak trávili volný čas, jak se vzdělávali, když nemohli chodit do školy, proto by si jí podle mě měl přečíst každý. Určitě nelituju, že jsem si jí přečetla, i když jsem jí četla dlouho, patří ke knihám, které si budu pamatovat celý život.

"Každý mě pokládá za přepjatou, když něco řeknu, směšnou, když mlčím, drzou, když něco odpovím, vychytralou, když mám nějakou dobrou myšlenku, línou, když jsem unavená, sobeckou, když sním o sousto víc"

Mia

Plánuju - BŘEZEN 2015

Jak jsem avizovala dříve, tak bych se definovala jako člověka co se vyžívá v lenosti. Miluju celý den nic nedělat a válet se, koukat se na seriály a nedělat absolutně nic, kdyby mi za to někdo platil, tak odvedu nejlepší práci. Ale rozhodla jsem se, že s tím aktivně něco udělám a každý měsíc na blog vypíšu pár věcí, který bych chtěla za následující měsíc udělat a jelikož nebudu chtít vypadat neschopně, tak se budu snažit něco dělat :D - ježiš proč nemůžu být  normální a nekomplikovat si život. 

V naší škole máme mít každý rok jeden referát na knihu ze seznamu, který nám dá učitel. No a projíždím si seznam a říkám si, že se napíšu k něčemu o čem jsem slyšela. Takže to skončilo u toho, že jsem se připsala k Anně Karenině od Tolstoje, která má 923 stránek - ne prostě nemůžu si vybrat 50 stránkovou knížku, kterou mám přečtenou za jeden den, no stalo se. Takže teď mi už asi měsíc leží na nočním stolku rozečtená Anna Karenina a při hodině češtiny se pokaždé modlím ke všem svatým, abysme nezačali brát pana Tolstoje. Momentálně jsem na straně 100 - potlesk, a ráda bych se do konce března dostala aspoň do půlky a doufám, že do té doby ten referát nebudu muset mít, protože učitel řekne a další hodinu musí být referát. Ale zatím se mi to v podstatě líbí, je to něco trochu jiného než knihy, které čtu normálně. 

Jednou, když jsem měla produktivní období jsem se začala učit španělsky. Dost mě to bavilo, založila jsem si dokonce slovníček, který nevedu ani do jazyků ve škole. Ale produktivní období skončilo a slovníček skončil někde vespod šuplíku a ráda bych ho našla, vyndala a začala znovu využívat.

Chtěla bych si konečně udělat vlastní názor na film 50 shades of grey, normálně bych se na to asi nekoukla, ale nemám ráda, když se o něčem mluví a já na to nemám svůj názor. Knihy jsem nečetla, takže to bude spíš čistě filmový názor. Navíc se mi to bude možná hodit - teď myslím samozřejmě v konverzaci ne kvůli sexuálním scénám.

Když jsme u těch filmů, tak bych se ráda koukla na Mlčení jehňátek. Nejsem moc hororový fanoušek, ale nedávno jsem se koukala na Psycho a to se mi hodně líbilo, takže možná jenom nejsem fanoušek moderních hororů. 

V únoru jsem si vytvořila dost blbý zvyk. Pokaždé když jsem neměla nic do školy, tak jsem si sedla k notebooku a začla prohlížet různé eshopy, ebay znáte to a najednou jsem měla plný košík věcí, které strašně potřebuju. Tím má peněženka no spíš kreditka utrpěla dost velké šrámy. Proto si chci dát na březen stopku od nakupování a nakupovat věci, které potřebuju - fakt potřebuju :D.

Už je to březen,  léto je za rohem a nechce se mi chodit v plavkách a kraťasech s mými nabranými kily za zimu, takže s tím začnu něco dělat. Mimoto že už asi od ledna chci začít jíst zdravě - což mimochodem porušuju čím dál víc, tak bych chtěla začít cvičit. U mě vždycky cvičení skončí po prvním cvičení, kdy následující tři dny nemůžu ani sejít schody, ale budu se snažit to vydržet, ze schodů se dostanu vždycky - nahoru už to bude těžší. 

Skončilo první pololetí a já myslela, že jsem v suchu, protože mi to teďka může klidně trochu ujet, pak to spravím. Tak jsem si nechala ujet chemii - dvakrát. Teď je můj hlavní cíl dostat dobrou známku z chemie, snad se nademnou kdokoli, přinejlepším náš chemikář, slituje.

Mám rozkoukaných strašně moc seriálů, většinou mám období, kdy na nějaký koukám, ale pak mě to buď přestane bavit, nebo mě v tom seriále něčím naštvou. Mám jich ve watchlistu na serialzone nakupených strašně moc a jsou mezi nimi seriály, které mě fakt bavili, takže bych se ráda aspoň na jeden začala znovu dívat. 

Poslední věc, co sem napíšu souvisí s blogem. Ráda bych v březnu blogovala a byla tu i v dubnu.

To je všechno, nečekala jsem, že to bude tak dlouhý článek, ale podle mě je lepší se o tom rozepsat, než vypsat pár bodů a konec, takhle mě aspoň líp poznáte :). Ke konci března napíšu souhrn měsíce, co jsem zvládla a co ne - já doufám, že zvládnu všechno. S tímto se pro dnešek loučím.

Mia

Mia píše ...

 

Vítám všechny čtenáře tohoto článku u mě na blogu. Ještě přesně nevím o čem blog bude, ale vidím to na směsici článků o knížkách, nějakých mých pocitech, ale nechci nic slibovat. Uvidíme co se z toho vyvine. Ani už nevím, kdy jsem naposledy pořádně blogovala a doufám, že tento blog neskončí vítacím článkem. Blog jsem si chtěla založit už delší dobu, ale pokaždé to ztroskotalo na mé lenosti, neschopnosti a nezodpovědnosti- ale teď to hodlám změnit. 

Abych měla ty formality za sebou, tak se vám představím- i když vlastně ne tak uplně. Moje blogerská přezdívka byla vždy Mia, ale říkají mi tak i kamarádi, takže jsem se rozhodla to neměnit. Jak název blogu vypovídá, tak jsem věrná fanynka Harryho Pottra. V podstatě jsem na něm vyrůstala a nikdy ho nepřestanu zbožňovat. Pokud je tu někdo, kdo Harryho Pottra neviděl, tak to rychle napravte - ale silně pochybuju, že je někdo, kdo ho neviděl. Je mi 17 let, chodím na čtyřleté gymnázium do druháku a doufám, že ho dokončím - snad i úspěšně :D. Když toho nemám nad hlavu do školy, tak ráda čtu - i když mi momentálně ve čtění brání povinná četba ( jenom já si dobrovolně vyberu nejdelší knížku ), ráda spím :D, koukám se na hodně seriálů - určitě můžete čekat nějaká doporučení, chodím ven s kamarády, když si udělám čas .... nechci tady zatím sebe tolik rozebírat, ráda bych vždycky jednou za čas napsala článek o jedné věci co dělám, co mám ráda a rozjela takovou sérii " Poznej mě ", protože když tady vypíšu věci co mám ráda, tak to nemá cenu, takže bych se o každé věci chtěla rozepsat víc. Další věc co bych ráda psala pravidelně je takový "wishlist" (pracovní název) věcí, které bych chtěla vždycky za následující měsíc udělat a na konci měsíce vždycky dám vědět, jestli se mi aspoň něco z toho povedlo.

Tak to je asi všechno, nemyslela jsem si, že bude tak těžké napsat uvítací článek . Děkuju "všem" co si přečetli článek, třeba z toho bude něco velkého :D.

Mia